Laco Deczi od 60. let minulého století patřil ke špičkám jazzové hudby v Československu, energií srší i po více než 30 letech strávených v USA. Na první místo si tento americký jazzový trumpetista klade bezprostřednost a improvizaci. Jeho vystoupení mají stále elektrizující náboj a tento neotřelý muzikant stále dokáže zaujmout i mladší publikum. Od svého vstupu na profesionální hudební scénu před více než padesáti lety byl Laco Deczi jejím „enfant terrible“ a punc výjimečnosti mu zůstal dodnes. Navzdory tehdy převládajícímu West Coast jazzu začal prosazovat explozivní hard bop podle svého velkého vzoru Clifforda Browna. Už tehdy byla jeho hra úplně jiná než všech ostatních československých jazzových muzikantů. S vlastní skupinou Celula a po emigraci s její americkou verzí Celula New York dokázal naléhavost Brownovy trubky propojit s elektrickou jazzrockou fúzí Milese Davise, v jejímž duchu se odvíjí Decziho hudba dodnes.

Laco se narodil v roce 1938 na Slovensku. V roce 1962 odešel z Bratislavy do Prahy, kde působil až do své emigrace v roce 1985. Po několika měsících strávených v Západním Německu nakonec definitivně zakotvil ve Spojených státech, kde žije dosud. Ve Státech vystupoval s velkou řadou skvělých jazzových muzikantů. Pravidelně koncertuje se svojí kapelou Celula New York v oblasti států New York a Connecticut. V letech 2009 a 2010 vystupoval se svojí kapelou na festivalech Rock for People, Colours of Ostrava a Sázavafest.

Laco v šedesátých letech založil formaci Jazz Cellula, v sedmdesátých letech se stal členem Jazzového orchestru Československého rozhlasu, nahrál několik sólových alb, mezi nejznámější patří Sentimental Trumpet v doprovodu smyčcového orchestru. Jako sólista byl členem orchestru při nahráváni desky Jazz Goes To Beat Václava Zahradníka. V této době se naplno také věnoval skládání celé řady orchestrálních skladeb. V dobách ještě před emigrací nahrál duety s kytaristou Zdeňkem Šárkou Dvořákem a složil velké množství muziky k filmům. V roce 2005 vyšlo živé album Jazz na Hradě pod záštitou prezidenta Václava Klause, který desku také pokřtil a napsal k ní předmluvu. Laco má dohromady na kontě již přes dvacet alb a video nosičů.

Laco získal za dobu svojí kariéry několik ocenění. Odborníky časopisu Jazz Bulletin v r. 1963 byl ohodnocen jako nejlepší domácí hráč na trubku. V roce 1964 vyhrává Cenu kritiků i bronzovou cenu čtenářů časopisu Melodie, následující roky slaví jednoznačné vítězství v obou kategoriích a zlato si podržel i v dalších letech. V roce 1966 získává za vynikající sólistickou činnost Cenu Československé jazzové federace.